spor o investituru Příčinou tohoto sporu bylo reformní papežství za Řehoře VII.
(1073-85). Šlo o boj tří stran: sekularizovaných biskupů, vládnoucích značným světským bohatstvím a mocí, rozpínající se imperiální moci, disponující téměř stejnou mocí, a mravně se reformujícího papežství.
Papežství zamýšlelo vzít investituru duchovní autority z rukou laiků a království ponechat pouze moc zasahovat jen ve věcech časných. Řehoř také zdůrazňoval papežské právo sesadit časného vládce - "že papež může zprostit poddané poslušnosti nespravedlivých vládců" (Dictatus Papae). Konflikt vyvrcholil v roce 1077, kdy byl německý císař Jindřich IV. nucen kát se za své "přestupky" ve sněmu Canossy. JC